Když Volterra ležela na dně moře
Asi před 20 lety jsem si u Volterry prohlížela statek s hospodářským areálem. Velmi milí lidé, dlouho jsme si povídali. Právě přestavovali jednu část domu a měli tam několik těžkých strojů – a tam – jen tak – vzala paní do ruky velký kámen a řekla: „Tady, ten ti daruji.“ Našel ho bagr. Je to mušle. Dívala jsem se na ni trochu udiveně a nevěřícně – zaprvé byla obrovská, zadruhé – tady u Volterry jsme přece asi 50 km od moře. Vzala jsem tu mušli, očistila ji a od té doby ji opatruji a miluji.

Střih.
Údajný rodný dům Leonarda da Vinciho má tři místnosti – v jedné je malá výstava o tom, kam se vydal a tak podobně. A v jedné z nich je cedule a několik mušlí – úplně stejných jako ta moje z Volterry. Nejde o fosílii v tom smyslu – jsou to zbytky velké mušle. V jednom ze svých deníků zaznamenal, že se tímto tématem zabýval. Odkud a jak se sem dostaly? Ano, chci zdůraznit – tyto úvahy si dělal 500 let přede mnou.
Odchýlil se od obecně přijímaného vysvětlení v podobě potopy a zřejmě jako první člověk odhalil skutečný důvod? Místa a hory, kde byly nalezeny fosilie a zbytky mořských živočichů, se zřejmě před dávnými časy nacházely v moři – které se pak stáhlo. Pro některé je to i dnes téměř kacířská teorie. S hrdostí jsem vyfotila svou mušli z Volterry a porovnávám ji s těmi od Leonarda. Když už je řeč o Volterře, ve starých zdech se nachází spousta menších mušlových zkamenělin; druhým bohatým nalezištěm je okolí San Miniata. Není to alternativní trochu jiná možnost výletu během přístí cesty do Toskánska? 